MLUVENI A NASLOUCHANI
Odvrácená strana hlasitého přemýšlení
Ženy své hlasité přemýšlení považují za přátelské a účastné, muži to však vidí úplně jinak. V osobním životě vnímají toto hlasité přemýšlení tak, že jim žena předkládá výčet problémů, které mají vyřešit. Jsou tím znepokojeni, rozzlobeni, anebo se snaží ženě poradit, co má dělat. V pracovní sféře se muži domnívají, že ženy, které přemýšlejí nahlas, jsou roztržité, nedisciplinované a málo inteligentní. Chce-li žena udělat dobrý dojem na muže v oblasti práce, musí přemýšlet potichu a hovořit pouze o závěrech a výsledcích. V osobním vztahu by partneři měli probrat své rozdílné způsoby zpracovávání problémů. Je třeba, aby muž pochopil, že hovořící žena od něj neočekává návrhy řešení. Žena by měla pochopit, že mlčení muže neznamená, že něco není v pořádku.
Ženy mluví, muže to obtěžuje
Ženský mozek je v první řadě naprogramován na udržování vztahu prostřednictvím řeči. Žena dokáže za den hravě a bez námahy pronést v průměru šest až osm tisíc slov. Ke komunikaci navíc použije ještě další dva až tři tisíce zvuků, osm až deset tisíc gest, mimických výrazů, pohybů hlavy a dalších signálů řeči těla. Denně tedy použije průměrně více než dvacet tisíc "slov". Tato skutečnost vrhá světlo na nedávné konstatování Britské asociace lékařů, že ženy mají problémy s čelistmi čtyřikrát častěji než muži.
Srovnejte denní dávku ženiny komunikace s mužovou. Muž použije pouhé dva až čtyři tisíce slov, tisíc až dva tisíce zvuků a jen dva až tři tisíce signálů řeči těla. Jeho denní průměr je tedy přibližně sedm tisíc "slov" - pouhá třetina ve srovnání se ženou. Tento rozdíl v denní produkci slov se stává zjevným večer, když muž a žena společně usednou k večeři. Muž již vyslovil "svých" sedm tisíc "slov" a nemá potřebu dále "komunikovat". Nyní by se rád díval do ohně. U ženy záleží na tom, jak proběhl její den. Pokud celý den hovořila s různými lidmi, pravděpodobně už si také vyřkla svých dvacet tisíc "slov" a rovněž nemá potřebu dále komunikovat. Pokud však byla doma s dětmi, použila stěží dva až tři tisíce "slov". Ještě jí zbývá patnáct tisíc! Všichni asi dobře známe napětí panující u večeře:
Fiona: "Ahoj, miláčku... to jsem ráda, že jsi doma. Jak ses měl celý den?"
Mike: "Dobře."
Fiona: "Brian mi říkal, že jsi dnes měl jednání s Peterem Gosperem. Jak to dopadlo?"
"Dobře."
Fiona: "To je vynikající. Ten určitě umí být nepříjemný! Myslíš, že dá na tvé rady?"
Mike: "Hmm." A tak dále...
Mike má pocit, že je u výslechu, a začíná se zlobit. Touží po klidu a tichu. Ve snaze vyhnout se hádce na téma proč s ním není žádná řeč se zeptá Fiony: "A jak jsi se měla ty?"
A Fiona začne vyprávět. A mluví. Poví mu o každičké maličkosti, která se toho dne přihodila.
"No... já jsem ale měla den! Rozhodla jsem se, že dnes nepojedu do města autobusem, protože nejlepší přítel mé sestřenice pracuje na autobusovém nádraží a říkal, že dnes budou stávkovat, tak jsem šla pěšky. V předpovědi počasí říkali, že bude jasno, tak jsem si vzala ty modré šaty - víš které, ty, co jsem si koupila loni - a jak jsem tak šla, potkala jsem Susan a..."
Mluví a mluví, aby dohonila vše, co dnes nestihla říci. Mike nechápe, proč nezmlkne a nenechá ho v klidu odpočívat. Má pocit, že ho slova utlučou k smrti. "Chci jen trochu ticha a klidu!" - to je zoufalý výkřik mužů na celém světě. Muž je lovec. Celý den sháněl potravu. Večer chce zírat do ohně. Problém nastává v okamžiku, kdy se žena cítí zanedbávaná a začne tuto situaci nelibě snášet.
Smyslem ženina mluvení je mluvení. Muž však chápe neustálý hovor o problémech jako žádost o jejich řešení. Jeho mozek je naprogramován k analytickému myšlení, proto ji neustále přerušuje.
Fiona: " ...a uklouzla jsem na chodníku a ulomila jsem si podpatek na té nové botě a potom..."
Mike: (přeruší ji): "Počkej... přece sis nemohla vzít vysoké podpatky do nákupru'ho centra! Viděl jsem, jak to tam vypadá... Je to nebezpečné, příště si raděj vezmi tenisky, to bude lepší!"
On si myslí: "Problém vyřešen!"
Ona si myslí: "Proč nemlčí a prostě neposlouchá?"
A pokračuje dál: Fiona: "...a když jsem se vrátila k autu, zadní pneumatika byla měkká a tak..."
Mike: (přeruší ji): "Podívej, když tankuješ benzín, musíš zkontrolovat tlak v pneumatikách.
Potom se nedostaneš do takových nesnází!"
On si myslí: "Zase jsem za ni vyřešil jeden problém."
Ona si myslí: "Proč nemlčí a prostě neposlouchá?"
On si myslí: "Proč už není potichu a nenechá mě být?
Musím za ni řešit všechny její problémy? Proč to nezvládne sama?"
Ona ignoruje jeho přerušení a mluví dál.
Hovořili jsme s tisíei žen po celém světě a jedna věc je zcela jasná:
Mluví-li žena večer proto, aby dohonila všechno, co nestihla říci přes den, nechce být přerušována řešením svých problémů.
To je dobrá zpráva pro muže - žena od vás neočekává, že budete mluvit. Očekává, že budete jen poslouchat. Když žena domluví, je štastná a opět plná energie. Navíc si pomyslí, že jste skvělý posluchač, takže pravděpodobně prožijete krásnou noc.
Mluvením o každodenních problémech se moderní ženy vyrovnávají se stresem. Své mluvení chápou jako vytváření vazby a podpory mezi lidmi. Proto se na poradenské instituce většinou obracejí ženy a poradci jsou také většinou ženy, vyškolené k naslouchání.
Proč mají manželské páry problémy
Sedmdesát čtyři procent pracujících žen a devadesát osm procent žen v domácnosti označuje za největší nedostatek svých partnerů neochotu povídat si, zejména večer. Dřívější generace tento problém neznaly, protože ženy tehdy mívaly hodně dětí a v jejich okolí se vyskytovaly jiné ženy, které byly zdrojem podpory a rozhovorů. Současné matky, které zůstávají v domácnosti, se pravděpodobně cítí osamělé a izolované, protože jejich sousedky většinou chodí do práce. Pracující ženy si na nemluvné partnery stěžují méně, protože během dne mohou hovořit s jinými lidmi. Z této situace nelze vinit nikoho - jsme první generací, která postrádá vhodný model rolí pro úspěšný partnerský vztah. Naší rodiče tyto problémy neznali. Ale máme pro vás dobrou zprávu: novým dovednostem nezbytným pro přežití se lze naučit.
Jak hovoří muži
Muž ve srovnání se ženou hovoří v kratších a strukturovanějších větách. jeho projev se vyznačuje jednoduchým začátkem, jasným sdělením a závěrem. Je snadné zjistit, co má na mysli nebo co chce. Zahltí-li žena muže několika tématy najednou, muž ztratí přehled. Ženy by ve svém zájmu měly pochopit, že chtějí-li muže o něčem přesvědčit, měly by hovořit pouze o jednom jasné vymezeném tématu.
Objasňujete-li nějaký svůj nápad či myšlenku smíšené skupině mužů a žen, je výhodnější použít takového způsobu řeči, jako byste mluvili pouze k mužům. Příslušníci obou pohlaví rozumí "mužskému" způsobu řeči, avšak muži mohou mít potíže, musí-ti luštit "ženský" hovor o několika tématech najednou, a rychle ztrácejí zájem účastnit se rozhovoru.
Ženské zaměření na několik věcí zároveň
Již jsme se zmínili o tom, že v mozku ženy dochází k intenzivnější výměně informací mezi levou a pravou hemi- sférou a existuje v něm specifická oblast odpovědná za řeč. Tyto skutečnosti vysvětlují, proč je většina žen schopna hovořit o několika věcech zároveň - dokonce i v jedné jediné větě. Je to něco podobného jako žonglování třemi či čtyřmi míčky zároveň a většina žen s tím nemá sebemenší potíže. A nejen to, žena si dokáže pinkat několika náměty s jinými ženami, které činí totéž - a žádná z nich neupustí miček.
Po skončení rozhovoru každá z jeho účastnic ví něco nového o záležitostech, o nichž mluvily, o nových událostech a jejich významu. Tato schopnost zachytit několik témat najednou je pro muže frustrující. Mužský mozek dokáže vnímat v určitou dobu pouze jednu věc. Zabývá-li se skupina žen v jednu chvíli různými záležitostmi, muž je z toho zcela zmatený.
Žena dokáže začít mluvit o určitém tématu, uprostřed věty přejde k jinému námětu a poté se bez varování vrátí opět k prvnímu tématu, pro zpestření poněkud pozměněnému. Muž je z toho popletený a otupělý.
Pokochejte se následujícím rozhovorem, který proběhl v domácnosti manželů Peaseových:
Allan: "Počkej - kdo co komu řekl v kanceláři?"
Barbara: "Ale já jsem nemluvila o kanceláři, mluvila jsern o svém švagrovi."
Allan: "O svém švagrovi? Neřekla jsi mi, žes změnila téma!"
Barbara: "Budeš muset dávat Iepší pozor. Všem ostatním je to jasné."
Fiona (sestra): "Ano - já vím, o čem mluvila. Je mi to úplně jasné."
Jasmine (dcera): "Mně taky. Tati, ty jsi tak omezený! Ty nikdy: nic nechápeš!"
Allan: "S vámi ženskými já končím!"
Cameron (syn): "Já taky. A to jsem ještě dítě!"
Lehkost, s níž zvládají několík věcí najednou, je společná všem ženám. Představte si například práci sekretářky. Zvládání několika různých věcí najed.nou je pro ni naprostou nezbytností. Stěží nás překvapí, že v roce 1998 bylo ve Spojeném království z celkového počtu 716 148 sekretářských míst 99,1 % obsazeno ženami a pouhých 5 913 muži. Podle některých názorů je tato skutečnost způsobena tím, že dívky jsou pro zaměstnání tohoto typu připravovány na školách. Tato tvrzení však neberou v úvahu převahu žen ve verbálních a organizačních dovednostech a ve schopnosti zvládat několik věcí najednou. Dokonce i v těch pracovních oblastech, které podléhají politice stejných příležitostí, jako jsou veřejně prospěšná činnost, poradenství či sociální zabezpečení, pracuje více žen. Ve Velké Británii v roce 1998 bylo v těchto oblastech zaměstnáno 144 266 lidí. Mužů bylo 43 816 a žen bylo 100 450. Je-li v některém oboru zapotřebí komunikačních schopností a verbální neohroženosti, jsou v něm v naprosté převaze ženy.
Co je zřejmé ze snímkování mozku
Snímkujeme-li mozek ženy při hovoru, je zřejmé, že jsou v činnosti obě centra řídící řeč - levé i pravé centrum v přední části mozku. Současně pracuje i centrum sluchu. Tato mocná kombinace umožňuje ženám zároveň mluvit i naslouchat a při obojím se zabývat několika různými tématy. Když muži poprvé slyší o této schopnosti, jíž ženy disponují, jsou ohromeni - až doposud si totiž mysleli, že ženy jen nadělají příliš mnoho hluku. Ženy jsou kvůli své mnohomluvnosti již po celá tisíciletí terčem mužských vtípků. Na konferencích ve všech koutech světa slýcháme od mužů totéž: "Poslouchejte, co všechny ty ženské pořád vykládají - bla, bla, bla... kdo to má poslouchat!" Totéž říkají Číňané, Němci, Norové, Afričané i Eskymáci. Říkají to ovšem až ve chvíli, kdy přestanou poslouchat. Protože už víme, že muži mohou bud' mluvit, nebo poslouchat - nemohou dělat obojí zároveň.
Strategie pro rozhovor s muži
U mužů je vzájemné přerušování a skákání si do řeči známkou agresivity nebo soupeření. Jednoduchá strategie při komunikaci s mužem spočívá v jeho nepřerušování. Pro ženu to bývá obtížné, protože simultánním rozhovorem upevňuje vztah a prokazuje účast. Má potřebu hovořit s mužem, aby ho zaujala a ubezpečila o jeho významu. Když to však udělá, muž se vlastně stane hluchým. Navíc považuje ženino chování za nezdvořilé a hrubé.
Muži střídavě mluví a poslouchají;
když tedy muž mluví, nepřerušujte ho.
"Přestaňte mi skákat do řeči," volají muži po celém světě, ve všech jazycích. Mužovy výroky jsou orientovány na řešení, proto se potřebuje dostat až na samý konec svého sdělení. V opačném případě se mu rozhovor zdá bezúčelný. Muž nedokáže v průběhu rozhovoru zpracovávat různá témata a žena, která mu skáče do řeči, mu připadá roztržitá či nezdvořilá. Ženě zní toto tvrzení cize, protože je zvyklá simultánním hovorem upevňovat vztah a dodávat muži pocit důležitosti. Musíme nicméně dodat, že v typickém rozhovoru muže se ženou pochází sedmdesát šest procent přerušení ze strany muže!
PROČ MUŽI NEPOSLOUCHAJÍ A ŽENY NEUMÍ ČÍST V MAPÁCH
ALLAN A BARBARA PEASEOVI