DÁVÁ TO SMYSL
Dává to smysl
Večírek byl v plném proudu, když dorazili John a Sue. Sue T se upřeně zadívala na Johna a téměř bez pohybu rtů řekla: "Podívej se na ten pár u okna..." John otočil hlavu a podíval se. "Teď se tam nedívej!" zasyčela Sue. "Jsi tak nápadný!" Sue nemohla pochopit, jak se může John otáčet tak netaktně, a John nemohl uvěřit, že Sue je schopna vidět jiné lidi v místnosti, aniž by se na ně dívala.
Ženy mají radar
Žena pozná na jiné ženě, že se zlobí nebo se cítí dotčena, kdežto o mužích obecně platí, že potřebují vidět slzy či výbuch hněvu anebo musí dostat facku, aby poznali, že se něco děje. Stejně jako většina samiček savců jsou i ženy vybaveny mnohem jemněji vyladěnými smyslovými schopnostmi než muži. Protože pečovaly o děti a staraly se o "hnízdo", potřebovaly schopnost zachytit jemné změny v náladách a reakcích druhých. To, co se obvykle nazývá "ženskou intuicí", je většinou pronikavá schopnost žen všimnout si nepatrných detailů a změn ve vzhledu či chování ostatních. Tato schopnost již způsobila nepříjemnosti mnoha nevěrným mužům, kteří byli neomylně přistiženi při činu.
Jeden z účastníků našich seminářů se svěřil, že nedokáže pochopit, jak vynikající zrak má jeho žena tehdy, když před ní potřebuje něco ukrýt, a jak ji její skvělý zrak zcela opouští, když má zajet autem do garáže. Odhad vzdálenosti mezi nárazníkem auta a zdí garáže patří k prostorovým schopnostem, které mají své sídlo v přední části pravé mozkové hemisféry a u většiny žen nejsou příliš vyvinuty. K tomuto tématu se vrátíme později v páté kapitole.
****
Ochránkyně "hnízda", které chránily bezpečí své rodiny musely být schopny všimnout si i malých změn v chování dětí, jež mohly signalizovat bolest, hlad, zranění, zlobu či smutek. Muži-lovci nikdy nepobývali v okolí jeskyně dostatečně dlouho, aby se naučili číst mimoslovní signály nebo chápat způsoby mezilidské komunikace.
Neuropsycholog profesor Ruben Gur z pennsylvánské univerzity na základě testů činnosti mozku prokázal, že je-li mozek muže v klidovém stavu, utichá sedmdesát procent jeho elektrické aktivity. Testy činnosti ženského mozku ukázaly, že během klidového stavu pracuje devadesát procent mozku. Dokazuje to, že ženy neustále přijímají a zpracovávají informace ze svého okolí. Ženy vědí vše o svých dětech, jejich snech, nadějích, milostných dobrodružstvích, přátelích, tajných obavách, myšlenkách, pocitech i neplechách. Muži tak nějak mlhavě tuší, že s nimi v domě bydlí nějací malí lidé.
Je to v očích
Zrak je prodloužením mozku na vnější straně lebky. Sítnice na zadní straně oční bulvy obsahuje asi sto třicet milionů tyčinek - receptorů světla -, které rozeznávají bílou a černou, a sedm milionů čípků, které rozeznávají barvy. Genetická informace pro čípky je uložena v chromozomu X. Ženy mají dva chromozomy X, mají tedy více druhů čípků než muži. Tento rozdíl je patrný ve způsobu, jakým ženy popisují barvy. Muži hovoří o základních barvách, jako červená, modrá či zelená, kdežto ženy hovoří o smetanové, vodové, kaštanové, slézové či jablkově zelené.
Lidský zrak se vyznačuje výrazným bělmem, které u ostatních primátů chybí. Díky existenci bělma jsou patrnější pohyby očí a směr pohledu, což je velmi důležité pro lidskou komunikaci tváří v tvář. Oči žen mají více bělma než oči mužů, neboť osobní komunikace v nevelkém prostoru je nedílnou součástí jejich života. Více bělma umožňuje větší rozsah zrakových signálů, ať už vysílaných či přijímaných, neboť je možno snáze odhalit, kterým směrem se oči pohybují.
Tento typ zrakové komunikace nemá pro jiné živočišné druhy rozhodující význam. Proto mají jen nepatrné či žádné bělmo a jejich hlavním prostředkem komunikace je řeč těla.
Oči vzadu?
Ne tak zcela, ale nejsme příliš daleko od pravdy. Ženy nejenže mají v sítnici více druhů čípků, mají i lepší periferní vidění než muži. Jejich mozek ochránkyně "hnízda" je naprogramován tak, aby mohly přijímat informace z nejméně pětačtyřicetistupňového úhlu vpravo i vlevo, nahoře i dole. Periferní vidění mnoha žen pracuje v téměř stoosmdesátistupňovém úhlu. Oči mužů jsou větší a jsou zvyklé na "tunelové" vidění na velkou vzdálenost, které zajištuje, že muži vidí jasně a přesně přímo před sebe na značnou dálku, téměř jako dalekohled.
Muži jako lovci potřebovali zacílit očima na kořist v dálce a sledovat ji. Jejich zrak se tedy vyvíjel tak, aby nebyli ničím rušeni od sledování cíle, zatímco ženy potřebovaly periferní vidění, které jim umožňovalo dávat pozor na dravce slídící okolo sídla. Nyní znáte důvod, proč současný muž bez problémů najde cestu ke vzdálenému cíli, ale není schopen nacházet věci v ledničce, skříni či zásuvce.
Ve Velké Británii bylo v roce 1997 při nehodách na silnici zabito nebo zraněno 4 132 dětí-chodců. Z nich bylo 2 460 chlapců a 1 492 dívek. V Austrálii jsou úrazy a smrtelná zranění u chodců-chlapců dvakrát častější než u dívek. Chlapci při přecházení vozovky riskují více než dívky; tato skutečnost ve spojení s horším periferním viděním způsobuje, že jsou častějšími oběťmi nehod.
Proč toho ženy vidí tolik
Na sítnici dopadnou každou vteřinu miliardy fotonů světla, což se rovná stu megabytů počítačových dat. Pro mozek je to příliš mnoho, takže si vybírá pouze ty informace, které jsou nezbytné pro přežití. Jakmile například mozek jednou vstřebá všechny barvy oblohy, vybere z nich jedinou, kterou potřebuje vidět - modrou. Mozek omezuje rozsah našeho vidění, abychom se mohli soustředit na konkrétní věci. Hledáme-li jehlu na koberci, soustředíme se na úzké zrakové pole. Mužský mozek, původně naprogramovaný k lovu, vnímá mnohem užší zrakové pole. Ženský mozek zpracovává informace ze širšího pole zahrnujícího i periferní vidění, protože ženy kdysi hlídaly a chránily sídlo pospolitosti.
Ošemetná záležitost se "ztraceným" máslem
Každá žena na světě již pravděpodobně zažila následující rozhovor s mužem stojícím před otevřenou ledničkou:
David: "Kde je máslo?"
Jana: "V ledničce."
David: "Tam se právě dívám, ale máslo tam není."
Jana: "Musí tam být - dávala jsem ho tam před deseti minutami."
David: "Ne, musela jsi ho dát někam jinam. V ledničce určitě žádné máslo není."
V tuto chvíli Jana vejde do kuchyně, přistoupí k ledničce, vnoří do ní ruku a jakoby zázrakem vytáhne máslo. Nezkušený muž to někdy považuje za trik a obviňuje ženu, že mu neustále schovává věci v ledničce a zásuvkách.
Ponožky, boty, prádlo, džem, máslo, klíčky od auta, náprsní taška - všechny tyhle věci jsou na svých místech, ale muži je prostě nevidí. Ženy se svým rozsáhlým periferním viděním přehlédnou téměř celý obsah ledničky či skříně, aniž by pohnuly hlavou. Muži hledající "ztracenou" věc kroutí hlavou ze strany na stranu a nahoru a dolů.
Tyto rozdíly ve způsobu vidění významně ovlivňují celý náš život. Ze statistického přehledu automobilových nehod například vyplývá, že ženy-řidičky jsou ve srovnání s muži při srážkách na křižovatce méně často oběťmi bočních nárazů. Lepší periferní vidění totiž řidičkám umožňuje sledovat dopravu i po stranách. Řidičky však častěji nabourají auto zepředu či zezadu při parkování, protože k tomu potřebují prostorovou představivost, jež je u nich méně vyvinutá.
Život ženy bude mnohem méně stresující, porozumí-li problémům, které má muž se svým zrakovým vnímáním omezeným na úzké pole. Porozumí-li témuž problému muž, bude pro něj snazší důvěřovat ženě a pokračovat v hledání, uslyší-li například: "Kravatu máš ve skříni!"
Muži a "zírání" na jiné ženy
Lepší periferní vidění je rovněž důvodem, proč jsou ženy jen zřídkakdy přistiženy při "zírání" na muže.
Téměř každý muž si čas od času vyslechne výčitku, že "hází očkem" po jiných ženách. Jen málo žen však slyšelo podobnou výtku od mužů. Výzkumy sexuálního chování dokazují, že ženy si muže prohlížejí stejně často jako muži ženy, ne-li častěji. Mají však lepší periferní vidění než muži, a proto jsou jen zřídkakdy přistiženy.
Uvidět a uvěřit
Lidé většinou nevěří, dokud nedostanou důkaz. Můžete však věřit svým očím? Miliony lidí věří v existenci UFO bez ohledu na skutečnost, že devadesát dva procent všech setkání s UFO se odehrálo na odlehlých místech, v sobotu večer okolo jedenácté hodiny, kdy se zavírají hostince. Premiér ani prezident nikdy žádné UFO neviděl; lodě z vesmíru nikdy nepřistávají v areálu univerzity, u vládní instituce zabývající se jejich výzkumem ani v Bílém domě. A nikdy nepřilétají za špatného počasí.
Badatel Edward Boring navrhl ilustraci (obr. 1), pomocí níž dokazuje, že každý z nás může ve stejném obrázku vidět jinou věc.
Ženy pravděpodobně spatří stařenu s bradou zabořenou do límce kožichu, zatímco muži asi uvidí levý profil mladé ženy dívající se do dálky.
Druhý obrázek je dalším důkazem toho, že to, co vidíme, nemusí být vždy skutečné. Tato ilustrace se snaží oklamat mozek a přesvědčit jej, že vzdálenější strana stolu je delší než přední strana. Ženy se většinou dobře baví; muži se dožadují důkazu, vytahují pravítka a přeměřují strany stolu.
Co vidíte?
Při pohledu na třetí obrázek se mozek zaměří na tmavší části, takže ilustrace se jeví jako shluk podivných tvarů. Změníte-li způsob vnímání a zaměříte se na bílé plochy, objevíte na obrázku slovo FLY. Ženy toto slovo postřehnou snáze než muži, protože mužský mozek ulpívá na geometrických tvarech.
Proč muži neumí lhát ženám
Výzkum řeči těla dokázal, že dojde-li na komunikaci tváří v tvář, šedesát až osmdesát procent vyznění informace ovlivňují mimoslovní signály, tón hlasu ovlivňuje dvacet až třicet procent a zbytek - sedm až deset procent - ovlivňují slova. Díky svým vynikajícím smyslovým schopnostem ženy snadno zachycují a analyzují informace; schopnost ženského mozku rychle přenášet signály mezi hemisférami způsobuje jejich dokonalejší sjednocování a dešifrování verbálních, vizuálních a dalších signálů. Z tohoto důvodu má většina mužů potíže, mají-li lhát tváří v tvář ženě. Většina žen naopak ví, že lhát muži je relativně snadné, protože muž nedisponuje nezbytnou citlivostí k nesrovnalostem mezi verbálními a neverbálními signály. Většina žen předstírajících orgasmus se nemusí obávat prozrazení. Pokud muži hodlají lhát ženě, měli by to raději provést po telefonu, dopisem anebo při zhasnutých světlech a až po uši pod peřinou.
Ženy i lépe slyší
Ženy slyší lépe než muži a velmi dobře zachycují zvuky o vysoké frekvenci. Mozek žen je naprogramován tak, aby i v noci zachytil pláč dítěte; otcové pláč svého potomka často zaspí. Pokud je někde venku slyšet naříkání kotěte, žena ho uslyší. Muž jí zase díky svým vynikajícím prostorovým a zaměřovacím schopnostem řekne, odkud zvuk přichází.
Děvčátka již ve věku jednoho týdne dokážou rozlišit hlas své matky či pláč jiného dítěte od ostatních zvuků v místnosti. Chlapečkové to neumí. Mozek žen je schopen oddělovat a třídit zvuky a o každém z nich rozhodnout. Díky této schopnosti ženy dokážou naslouchat partnerovi a zároveň vnímat hovor jiných osob. Tím se také vysvětluje, proč muži jen s obtížemi vnímají rozhovor, když v místnosti hraje televizor nebo cinká nádobí ukládané do dřezu. Zvoní-li telefon, muži se dožadují ztlumení hudby, vypnutí televize či přestávky v konverzaci. Ženy prostě zvednou sluchátko.
Ženy čtou mezi řádky
Ženy jsou vysoce citlivé ke změnám v hlasitosti a výšce hlasu, což jim umožňuje vnímat emocionální změny u dětí i dospělých. Na každého muže, který umí zpívat čistě, připadá osm žen se stejnou schopností. Tato citlivost způsobuje, že se ženy na muže a chlapce často obracejí s požadavkem: "Nemluv se mnou tímto tónem!" Většina mužů v tomto případě nemá ani potuchy, o čem žena vlastně hovoří.
Testy uskutečněné s dětmi potvrdily, že děvčátka reagují na hlasité zvuky dvakrát více než chlapci, což vysvětluje, proč se snáze než chlapci dají ukonejšit a utišit vysoko posazeným hlasem. Matky holčičkám intuitivně zpívají ukolébavky, kdežto na chlapce mluví a hrají si s nimi. Lepší sluch žen do značné míry přispívá k takzvané "ženské intuici" a je jedním z důvodů, proč ženy dovedou číst mezi řádky řečeného. Muži si ale nemusí zoufat. Mají totiž vynikající schopnost rozpoznávat a napodobovat zvuky zvířat, což byla pro někdejší lovce veliká výhoda. Dnes tato schopnost už bohužel ztrácí na významu.
Muži slyší, odkud přicházejí zvuky
Ženy lépe rozlišují zvuky, avšak muži dokážou zjistit, odkud přicházejí. Ve spojení se schopností identifikovat a napodobovat zvuky zvířat jde o komplex dovedností, které z mužů dělají vynikající lovce. Jak dochází k tomu, že v mužském mozku se zvuk přemístí na mapu?
Profesor Masakazu Konishi z Kalifornského institutu technologie došel k určitým závěrům prostřednictvím zkoumání sov pálených. Tito ptáci dokážou lépe než člověk stanovit, odkud přichází zvuk. Zaslechnou-li zvuk, otočí hlavu tím směrem, odkud přichází. Konishi objevil v té části jejich mozku, která je odpovědná za sluch, soubor buněk, jenž přesně mapuje místo, odkud zvuk přichází. Z reproduktoru přehrál do ucha sovy určitý zvuk. V jejím mozku vznikla jakási trojrozměrná mapa určující jeho umístění. Sova poté otočila hlavu za zdrojem zvuku. Tato schopnost sovám umožňuje vyhledávat kořist a vyhýbat se nepřátelům. Zdá se, že stejnou schopnost používají i muži, když zjišťují, odkud přichází určitý zvuk.
Muži si nevšímají detailů
Lyn a Chris se vracejí domů z večírku - on řídí, ona naviguje. Právě se pohádali, protože Lyn řekla, že Chris má zabočit vlevo, ale vlastně chtěla říci vpravo. Po devíti minutách ticha začal mít Chris podezření, že něco není v pořádku. "Miláčku... je všechno v pořádku?" zeptá se Chris. "Ano všechno je v pořádku" odpoví Lyn.
Její důraz na slova "v pořádku" potvrzuje, že ve skutečnosti je všechno úplně jinak, jen ne v pořádku. Chris vzpomíná na průběh večírku. "Udělal jsem dnes večer něco špatně?" ptá se. "Nechci o tom mluvit" odsekne Lyn.
Znamená to, že je rozzlobená a chce o tom mluvit. Chris je však naprosto zmaten a nechápe, co Chris tolik rozzlobilo. "Prosím tě, řekni mi, co jsem provedl?" prosí Chris. "Nevím, co jsem udělal."
Při většině takových rozhovorů muž říká pravdu - jednoduše nerozumí problému. "Tak dobře" řekne ona. "Povím ti, v čem je problém, i když na mě hraješ tohle hloupé divadlo." Ale ono to není divadlo. Muž skutečně nemá ani ponětí, o čem je řeč. Lyn se zhluboka nadechne. "Ta coura se okolo tebe celý večer točila, provokovala tě a tys ji nechal - a ještě jsi ji v tom podporoval!"
Teď už je Chris úplně zmatený - jaká coura? Jaká provokace? On si ničeho nevšiml. Když s ním totiž ta "coura" (to je ženské označení, muži by použili výrazu "sexy dívka") hovořila, nevšiml si, že pohupuje boky směrem k němu a vysunuje nohu, hraje si se svými vlasy, hladí si stehno a ušní lalůčky, dívá se na něj dlouhými pohledy, přejíždí po stopce své sklenky a žvatlá jako dívka školou povinná. Muž je lovec. Všimne si, že kdesi v dálce na obzoru se pohybuje jelen, a odhadne, jakou rychlostí běží. Nemá však ženskou schopnost zachytit signály řeči těla ani zrakové či zvukové známky chování, při němž někdo usiluje o svůj vlastní prospěch.
Každá žena na večírku si bez hnutí brvy všimla, co "ta coura" dělá. Mezi všemi ženami v místnosti se rozšířila telepatická zpráva "pozor, potvora". Většina mužů si vůbec ničeho nevšimla.
Když tedy muž v odpověď na obvinění tohoto typu tvrdí, že o ničem neví, pravděpodobně mluví pravdu. Mozek mužů není zařízen na zachycování detailů, at už zrakových či sluchových.
Kouzlo doteku
Dotek může být životodárný. Testy uskutečněné kdysi Harlowem a Zimmermanem na opicích dokázaly, že nedostatek doteků může u opičích mláďat vést k depresím, nemocím a předčasné smrti. Podobné výsledky byly zjištěny u zanedbávaných dětí. Působivá studie zkoumající malé děti ve věku od jednoho týdne do šesti měsíců dokázala, že miminka matek, které své děti hladily, významně méně často trpěla nachlazením, zvracením či průjmem. Další výzkumy prokázaly, že ženy s neurózou či depresí se uzdravily tím rychleji, čím častěji byly objímány a čím déle tato objetí trvala.
Antropolog James Prescott, jeden z prvních průkopníků zkoumání vztahu výchovy dětí a násilí, zjistil, že ve společnostech, v nichž se dospělí jen zřídka láskyplně dotýkají dětí, existuje největší míra výskytu násilí u dospělých. Děti vychovávané s dostatkem láskyplných doteků většinou vyrostou v kvalitní, štastné a zdravé dospělé jedince. Dospělí, kteří se dopouštějí sexuálních útoků či obtěžování dětí, byli často v dětství odmítáni, vystaveni násilí a nedostatku fyzického kontaktu. Častokrát také prožili dětství v dětských domovech či jiných institucích. V mnoha kulturách, které si nepotrpí na doteky, lidé milují kočky a psy. Hlazení domácích zvířat je v takových společnostech způsobem dotýkání se. Osvědčilo se rovněž jako přínosná terapie u pacientů s depresí a jinými duševními problémy. Všimněte si, jak Angličané - typická kultura vyhýbající se dotekům - milují svá domácí zvířata. Němec Greer o Angličanech řekl: "I když jsou namačkáni jeden na druhého v metru, usilovně předstírají, že jsou tam zcela sami."
Ženy jsou citlivé na doteky
Kůže je tělesným orgánem s největší plochou, měří totiž okolo dvou čtverečních metrů. Na kůži jsou nerovnoměrně rozmístěny dva miliony osm set tisíc receptorů bolesti, dvě stě tisíc receptorů chladu a pět set tisíc receptorů doteku a tlaku. Již od narození jsou dívky výrazně citlivější k dotekům; v dospělosti mají ženy ve srovnání s muži kůži nejméně desetkrát citlivější k dotekům a tlaku. Jedna významná studie dokázala, že i ti nejcitlivější muži cítí méně než nejméně citlivé ženy. Ženská kůže je tenčí než mužská; navíc je pod ní tuková vrstva, která v zimě zahřívá a je odolnější než u mužů.
Hormon podněcující potřebu doteků a uvádějící do pohotovosti receptory doteku se nazývá oxytocin. Není divu, že ženy, které mají receptory doteku desetkrát citlivější než muži, přikládají takový význam objímání a hlazení partnerů, dětí a přátel. Náš výzkum řeči těla prokázal, že ženy západní civilizace se při společenském rozhovoru s jinou ženou navzájem dotknou čtyřikrát až šestkrát častěji než muži ve stejné situaci. Ženy i v řeči užívají větší množství "dotykových" výrazů než muži: říkají, že někdo má "hroší kůži", že spolu "zůstanou v kontaktu", nemají rády ty, kteří se "dostávají pod kůži". Mluví o "pocitech", o tom, že je někdo "dotčen", a říkají, že něco je někomu "proti srsti".
Výzkum pacientů psychiatrie prokázal, že muži vystavení určitému stresu se vyhýbají doteku a stahují se do svého vlastního světa. Více než polovina žen ve stejném testu naopak iniciovala kontakt s mužem, nikoli za účelem sexu, ale kvůli intimitě dotyku. Je-li žena emocionálně odtažitá nebo se na muže zlobí, pravděpodobně bude používat výrok: "Nesahej na mě!", který muži nedává smysl.
Jak zní poučení? Chcete-li v rozhovoru se ženou prosadit svou, používejte mnoho přiměřených a vhodných doteků, ale dejte si pozor, abyste nebyli příliš důvěrní. Chcete-li vychovat duševně zdravé potomky, hodně je hlaďte a objímejte.
Proč mají muži hroší kůži
Muži mají silnější kůži než ženy, což vysvětluje, proč ženy mívají více vrásek. Kůže na mužských zádech je čtyřikrát silnější než kůže na břiše, což je pozůstatek čtyřnohé zvířecí minulosti, kdy silná kůže na zádech chránila proti útoku zezadu. Chlapci ztrácejí většinu své citlivosti v pubertě jejich tělo se připravuje na tvrdou budoucnost lovce. Muži potřebovali silnou a nepříliš citlivou kůži, aby se mohli prodírat trnitými křovisky, zápasit se zvířaty a bojovat s nepřáteli, aniž by jim v tom bránila bolest. Soustředí-li se muž na určitý fyzický úkol nebo sportovní výkon, častokrát si ani nepovšimne svého zranění.
Nesoustředí-li se muž právě na určitý výkon, jeho práh vnímání bolesti je mnohem nižší než ženin. Zamumlá-li muž:
"Uvař mi kuřecí vývar, vymačkej mi čerstvou pomerančovou štávu, dej mi do postele ohřívadlo s horkou vodou, zavolej lékaře a podívej se, zda je moje závět v pořádku!", obvykle to znamená, že se trochu nachladil.
Muži jsou rovněž méně citliví k ženě, kterou něco bolí. Vidí-li muž ženu, která se svíjí bolestí, má horečku čtyřicet stupňů a třese se pod peřinou, zeptá se: "Miláčku, je všechno v pořádku?" a myslí si: "Když to budu ignorovat, třeba ji přemluvím k sexu - stejně už je v posteli."
Muži jsou však citliví, když sledují fotbal nebo agresivní sporty. Dívá-li se muž v televizi na box a jeden z boxerů utrží ránu pod pás, žena řekne: " .. to ale muselo bolet...", kdežto muž začne sténat, svíjet se bolestí a bude nefalšovaně trpět.
Chuť ženy a muže
Ženy mají rozvinutější schopnost vnímat čichem a chutí. Lidé mají až deset tisíc chuťových receptorů, díky nimž rozeznávají nejméně čtyři hlavní chutě: sladké a slané pomocí receptorů na špičce jazyka, kyselé po stranách jazyka a hořké vzadu na jazyku. Japonští badatelé v současné době testují pátou chut - mastnou. Muži lépe rozeznávají sladkou a hořkou chut - proto pijí pivo. Ženy mnohem lépe rozeznávají sladkou a cukrovou chuť, což vysvětluje, proč jsou ženy závislé na čokoládě častěji než muži. V minulosti, když ženy chránily "hnízdo" a sbíraly ovoce, musely ochutnávat plody a zjišťovat, zda jsou dostatečně zralé a sladké, aby je mohly předložit svým potomkům. Značně vytříbená schopnost rozeznávat sladké byla tedy výhodou. Zde máte vysvětlení, proč ženy milují sladké a proč ochutnavači jídla jsou většinou ženy.
PROČ MUŽI NEPOSLOUCHAJÍ A ŽENY NEUMÍ ČÍST V MAPÁCH
ALLAN A BARBARA PEASEOVI